Vládní možnosti podle průměrů průzkumů

To, co nyní říkají průzkumy, nemusí mít nic společného s výsledkem z 26. června, pokud by v ten den byly volby. Víme, že současné průzkumy mohou mít zkreslení, kvůli kterým jsou jejich data nepoužitelná. A víme, že od nynějška do té doby se stane mnoho věcí, které změní vše.

Udělejme však operace, jako bychom všechno výše uvedené neznali, a předpokládejme, že 26-J představuje poslední šanci, ve které budou strany nyní nuceny se dohodnout, protože společnost nebude tolerovat dalších šest měsíců ochrnutí. V tu chvíli už asi nebude tolerovaná možnost zdržení se hlasování: společnost bude vyžadovat aktivní závazek k sestavení vlády. Pokud ano a pokud aktuální údaje zůstanou nezměněny do 26-J, jaké vládní dohody budou možné?

1. PŘEDMĚRNÁ VELKÁ KOALICE

Vláda s velkou většinou a možností provádět ústavní změny. Jeho největším nedostatkem by byla vnitřní nestabilita, protože je podporována stranami s různými zájmy. Kromě toho by Podemos/UP jako jedinou skutečnou opozici, která by mohla snadno vydělávat na jakékoli sociální nespokojenosti, ponechala, aby se pokusila převzít moc v následujících volbách.

2. STARÁ VELKÁ KOALICE

S touto myšlenkou občas koketuje i PP, kterého Ciudadanos odsuzoval. Tato vláda by měla dostatečnou podporu, aby provedla jakékoli navrhované opatření, ačkoli by potřebovala vnější podporu pro nejdalekosáhlejší ústavní reformy, protože nedosahuje dvou třetin Kongresu. Jeho největší nevýhodou, kromě vnitřního napětí, které by vzniklo vzhledem k historické konfrontaci mezi oběma stranami, je to, že by měl opozici se dvěma hlavami (Podemos a Ciudadanos). Opozice by využila nekonzistentnosti vlády, aby se pokusila svrhnout PP a PSOE a nahradit je novou bipartijní skupinou Ciudadanos/Podemos v následujících volebních jmenováních.

3. STŘEDOPRAVÁ KOALICE

S těsnou většinou si to vystačí samo nebo s trochou podpory navíc. Výhodou je pakt, který získá koherentnější počet křesel a maximalizuje přítomnost obou stran ve vládě. Ideologicky by byl jeho program docela proveditelný a měl by jen málo vnitřních rozporů. Na druhou stranu by čelila silné frontě, která by mohla zablokovat ústavní reformy a získat sociální podporu, pokud vládní opatření nezlepší ekonomickou situaci.

4. STŘEDOLEVÁ KOALICE

nemožné.

5. KOALICE ZMĚNY

Tak to pokřtil Sánchez, byť změna, kterou každá ze tří stran navrhuje, je jiná, a to by byl její největší vnitřní rozpor. V sedadlech by zbyla natolik, že by Sjednocenou levici vyloženě nepotřebovala, i když by ji pravděpodobně začlenila kvůli image. Jeho velkou nevýhodou je, že by z Lidové strany zůstala na podnose opozice, která by zdůrazňovala vnitřní nesrovnalosti, aby se pokusila vrátit do vlády s jasnou absolutní většinou. Mimochodem, jedna ze tří vládních stran by pravděpodobně utrpěla škodu a mohla by si podepsat rozsudek smrti.

6. LEVOVÁ KOALICE

nemožné.

7. ODCHODOVÁ KOALICE S NÁRODINY

Nacionalisté by přispěli dvaceti mandáty, které tato koalice potřebuje, aby byla realizovatelná. Jeho výhoda by byla průřezová, protože by se dohodla na velmi odlišných sektorech společnosti. Jeho největší nevýhodou je zjevný rozpor mezi programem PSOE a programem katalánských nacionalistických stran na téma referenda.